Na počátku byla železnice aneb panamské ovoce

Abychom si mohli vyjmenovat ovoce, které je v Panamě běžně k dostání na trhu, musíme začít u stavby železnice v Kostarice.

V 70. letech 19. století začali pánové Henry Meiggs a Minor C. Keith stavět železnici z kostarického San José do karibského přístavu Limón. Aby mohli dělníkům zajistit levnou stravu, začali podél trasy kolejí pěstovat banány (guineos). Banánům se zde velice dařilo a tak pánové rychle pochopili, že mohou využít dokončené železnice k vývozu do USA, kde do té doby banány nikdo neochutnal. Během deseti let vlastnil pan Keith tři banánové společnosti, které postupně sloučil do jedné, po světě velice známé United Fruit Company. Společnost pěstovala banány v celé Latinské Americe a na svých proslavených bíle natřených lodích (bílá barva odrážela sluneční paprsky a banány tak zůstavály v chladu) je vyvážela do celého světa.

Konkrétně v Panamě se banány pěstovaly v oblasti zvané Bocas del Toro (dnes známé surfařské a turistické středisko s domečky na nožičkách) a na konci 19. st. představoval vývoz banánů více než polovinu exportních zisků země. Historie společnosti United Fruit Company, pod kterou patří známé značky jako Chiquita nebo Dole, není nijak veselá. Jelikož tento článek má patřit hlavně ovoci, ponechám si toto velice zajímavé a rozsáhlé téma na příště. Do oblasti Bocas del Toro se chystáme, takže snad nezůstanu jen u teorie. Jestliže, ale máte zrovna banán na svačinu a nechcete čekat, doporučuji reportáž známého českého publicisty Jana Sochora na téma „Banánová republika“. Kromě velice poutavého čtení jsou tam i úžasné fotografie (tato reportáž není jediná, která stojí na jeho webu za to!).

Když jsme se poprvé procházeli po kávové plantáži, musím se přiznat, že jsem byla nejvíce nadšená z ovocných stromů, které mezi kávovníky rostou. Vzduch nádherně voněl dozrávajícími pomerančemi (naranjas), mandarinkami (tangerinas) a citróny (limónes). Mandarinky přesto, že mají nádhernou barvu, jsou poněkud trpké, za to pomeranče jsou slaďounké a šťavnaté a dokonce nemají ani pecky:) V současné době právě probíhá nejen kávová, ale také pomerančová sklizeň, takže si po každé návštěvě plantáže odnášíme několik žluťounkých kámošů, ze kterých nejraději připravujeme čerstvý džus.

S citróny je tu trošku potíž, jelikož jich mají nespočetně druhů. Když jsem chtěla koupit citrón jako ingredienci do lineckého pečiva, musela jsem do všech pěti zelenožlutých možných odrůd hrábnout nehtem, abych ten „náš“ identifikovala podle vůně. A aby to nebylo tak jednoduché, limetce se tu říká limón persa. Cena je pro tyto citrusy vesměs stejná, většinou 10 centů za kus.

Paradoxem pro mě zůstávají jahody (fresas), které přesto, že se pěstují hned na druhé straně vulkánu v oblasti městečka Cerro Punta, nemohu v Boquete téměř sehnat. Když už se mi konečně poštěstí, cena kelímku (250 g) je $1.75 a chutí rozhodně nemůžou trumfnout jahůdky z babiččiny zahrádky.

Jak už jsem uváděla v jednom z předchozích příspěvků, Panama je velký producent ananasů (piñas). Pohled na ananasové pole mi připomíná spíše zvířátka s bodlinkami na zádech čekající na útok. Ananasy jsou tu opravdu sladké a jeden stojí dolar.

Melouny jsou mým dalším velkým favoritem. Jejich nabídka je stejná jako u nás, tzn. vodní meloun (sandía), meloun galia (melón galia) nebo cantaloupe. Cenově vyjde středně velký meloun (cca 2 kg) na 2 dolary (záleží na sympatiích s prodavačem:).

Dalším ovocem, které se tu hojně prodává je marakuja (maracuyá). Osobně mi toto ovoce není příliš sympatické, takže se s vámi nemohu podělit o jeho bližší popis. Jeho vnitřek obsahuje spousty semínek a v Panamě se asi jako všude jinde používá hlavně na výrobu džemů.

Naopak velice sympatickým ovocem je zde pro nás avokádo (aquacate). Jsme naprostí příznivci guacamole, které se nám doma nikdy nedařilo vytvořit v tak krásně světle zelené barvě (dokonce jsme se jednu chvíli domnívali, že do něj v restauracích přidávají zelená rajčata:), ale tady je to tak snadné! Avokáda tu mají na stromě v každé druhé zahradě a dosahují neskutečných rozměrů. V obchodech jsou rovnou krásně měkká a připravená tak k okamžité konzumaci. Pokud patříte také k fanouškům tohoto úžasného „dipu“ a štvou vás avokáda tvrdé jako kámen v našich obchodech, doporučujeme zabalit avokáda do novinového papíru, urychlíte tím jejich změknutí. V Panamě se guacamole připravuje pouze z avokáda, limetkové šťávy, trocha vody a čerstvého koriandru. My máme rádi zajímavější verzi obohacenou o jemně nakrájenou cibuli, rajče a pikantní papričku. Jedno avokádo stojí na trhu 60 centů, tj. zhruba 10 korun.

Záhadou pro mě zůstává ovoce zvané chirimoya (čerimoja v čjl). Roste na stromech v horských oblastech, odtud také jeho název, který pochází z jazyka kečua (v překladu studená zrnka). My jsme k němu přišli na plantáži. Když se utrhne je tvrdé a musí se nechat tak týden odležet než začne měknout. Jeho vzhled připomíná trošku artyčoky. Vnitřek je plný velkých černých pecek a jeho dužina má konzistenci bílé pěny. Musím říct, že jeho chuť je opravdu zvláštní a tak trochu i nepopsatelná, přišlo mi to jako takový mix ananasu, banánu a jahod. V obchodech se z něj prodává džus, džem nebo zmrzlina.

Každá druhá zahrada nabízí také stín pod velkým stromem, na kterém rostou nám známá manga. Jejich sezóna přijde teprve na jaře, takže jsme zatím neměli možnost ochutnat a poznat tak rozdíl mezi čerstvým místním a dováženým plodem tohoto opravdu překvapivě vzrostlého stromu připomínajícího kaštan.

Dalším pro mě zajímavým ovocem je guava. Roste opět běžně v okolí na stromech a jeho plody na první pohled vypadají jako malé citrónky. Když ho ale překrojíte, usměje se na vás růžově svítící dužina plná malých zrníček. Chuťově mi připomíná čerstvé fíky. Jeho uplatnění je podobné jako chirimoyi, nejvíce se z něj dělají marmelády nebo džusy. Já bych ho ale asi spíše dala do ovocného nebo i zeleninového salátu a nebo se na něj jenom tak dívala, protože ta růžová je opravdu až trošku srandovní:) Jára mi správně připomíná, že čaj Caribe od firmy Harney & Sons je směsí černých a zelených čajů s příchutí právě tohoto vtipného ovoce.

Možná to zní divně, když napíšu, že mi přišlo nějaké ovoce srandovní, ale když jsem viděla jak rostou papayi na stromě tak jsem se také musela smát. No řekněte sami, nepřipomínají vám tyto visící zelené „baňky“ smutnou starou ověšenou stařenku? Ten strom na mě působí, že už tu nálož dlouho neudrží. Fotka je mimochodem opět z kávové plantáže. Papayi se tu prodávají na každém rohu a dosahují opravdu nečekaných rozměrů, aspoň na české poměry:) Cenu můžete vidět na další fotografii. Papaya je opět ovoce, které mi není zrovna moc blízké, ale i přesto jsem se odhodlala ochutnat batido (ovocný koktejl s mlékem) a musím říci, že tuto kombinaci už příště zkoušet opravdu nebudu.

Panama patří také mezi producenty cukrové třtiny, což sice není ovoce, ale článek speciálně o druzích trávy nechystám:) Zaujala mě její podoba, která se prodává opět v každém obchodě hned vedle brambor. Jedná se většinou o kostky nebo kolečka slisovaného džusu z cukrové třtiny, které zde slouží jako takový rychlý zdroj energie. Přesto, že Latinská Amerika disponuje kávovými boby, čokoládu v našem městečku prostě nekoupíte! Takže tato panamská obdoba čokolády se používá do nápojů jako jsou sladké koktejly nebo i samostatně s vařící vodou jako tzv. cukrový čaj. Osobně jsem to hned vyzkoušela a musím říct, že to chutná přesně jako taková ta přesládlá lízátka z poutí v podobě kohoutů, krokodýlů nebo dudlíků. Na vlastní oči jsem pak viděla naší kamarádku Marii jak si do tohoto cukrového čaje dává kousky místního sýru (podobný balkánu)! Myslím, že tuto variaci opravdu zkoušet nebudu, přesto, že dle jejího výrazu ve tváři se nejednalo o záměnu ingrediencí…

5 Responses to “Na počátku byla železnice aneb panamské ovoce”

1. tatka napsal:

   4.1.2010 v 12.21

   Hezký už se těšim na članek o klobaskách a vepřovým. Napadtu sníh ve čtvrtek pojedu se svízt.Jdu si koupit banány. Pa tatka
2. tatka napsal:

   5.1.2010 v 2.02

   Hezký už se těšim na članek o klobaskách a vepřovým. Napadtu sníh ve čtvrtek pojedu se svízt.Jdu si koupit banány. Pa tatka
3. Co se dále prodává na trhu? | Kamíkovy tlapky napsal:

   7.1.2010 v 5.04

   [...] předchozím článku o ovoci jsme se hned na začátku věnovali banánům – žlutým. Nebylo by tedy od [...]
4. mama napsal:

   9.1.2010 v 10.14

   Kamil,moc pěkný,ovoce bych si dala hned všechno,avokádo mam koupené,ale moc zelené není.Jinak píšeš moc pěkně,pusu máma.
5. vendy napsal:

   11.1.2010 v 8.39

   to ovoce vypadá všechno hrozně nevábně, to mě opět utvrzuje v tom, že unás to ještě nějak chemicky upravují aby to vypadalo hezky. Opravdu závidím takovou zdravou stravu.
   Jinak jak psal tvuj tatka, máme celou ČR pod sněhem – nic pro tebe Kami:-) Ale my s jirkou lyzujeme, sankujeme a klouzeme se na silniciích..