Andulky

V naší kleci chováme dvě andulky vlnkované. Holčičku Lauru (zbarvená bíle) a chlapečka Otíka (zbarven zeleně). V současné době se navzájem teprve poznávají a zatím není jasné, zda si padnou do noty. Lauře totiž nedávno nečekaně zahynul osmiletý partner Vojta. S Vojtou byli něco málo přes rok a za tu dobu stačili vychovat 5 krásných škrvňat. Když Vojtovi zemřela partnerka, tak jsme mu po třech dnech smutnění pořídili právě Lauru a do dvou dnů se pusinkovali. S Otíkem to zatím nemá takový rychlý spád, ale aspoň na sebe nejsou zlí. Prozatím se více než tolerují, sedí vedle sebe na bidýlku a povídají si. Laura přece jenom potřebuje držet pietu a nemůže se hned vrhnout na dalšího chlapa, je to dáma jak se patří:)

Vždycky jsme měli andulky dvě, takže se věnovali spíše sobě navzájem a s námi nebyli v bližším kontaktu. Ale nám to nijak nevadí, důležité je, že nijak netrpí naší nepřítomností a mají si stále co povídat. Z klece je sice pouštíme, ale protože tahle generace už je pořízena ze zverimexu, nejsou nijak přivyklí a ani o to moc nestojí. Stravu mají pestrou. Jejich nejoblíbenější jsou vaječné klásky, ale pouze od jedné značky. Pokud koupíme levnější klásek, nikdo si ho nevšimne celý týden. Mají prostě vytříbené jazýčky a jen tak něco nesezobají. Hraček mají plnou klec a mezi Laury oblíbené patří odpolední koupel ve vaničce.

Průběh sezení na vajíčkách a následný vývoj jsem popsala v článcích v rubrice Zvířátka. Z původních 7 vajíček, se nakonec vyklubalo 5 slepých holátek. Mrňata se klubala postupně ob dva dny, takže se nám celkem dlouho dařilo odlišit je podle velikosti. Měla se čile k světu a s přibývajícím chmýřím byli i více slyšet:) Pyšný otec Vojta byl neustále zvědavý a cpal se do budky. Ještě, že ho maminka Laura vždycky hned vypakovala, jinak by se nám tam snad ušlapali. Na Lauře bylo vidět, že je dosti unavená, ale naštěstí jí Vojta opravdu hodně pomáhal. Trvalo delší dobu, než si zvykli na strouhané vajíčko jako doporučený doplněk stravy při krmení mláďat. Nejprve jsme jim ho míchali spolu s mrkvičkou a strouhankou, ale potvůrky vyzobali vždycky jenom vajíčko. Zhruba po měsíci začali malé zvědavé hlavičky vykukovat ven a netrvalo dlouho a první odvážlivec opustil rodnou budku. Okamžitě samozřejmě následovali ostatní sourozenci a brzy byla naše klec přeplněna. Na rodičích byla znát velká úleva, když jim skončila hlavní část rodinné péče. Teď ještě mrňatům ukázat jak se pije z korýtka a jak se zobe klásek. Létání mají zřejmě v krvi, jelikož jsme nezaznamenali žádné výukové ukázky. Dá se říci, že okamžitě prťata vylétla mimo klec a užívala si velikost pokoje a přítomných květin. Dva byli krásně zbarvení po bílé mamince a tři se úžasně namíchali do modra. Po zveřejnění inzerátu jsme opravdu neměli problém s jejich rozdáním. Nakonec si chovatelé odnesli dvakrát po dvou a jeden si vzal samotnou andulku. Tak snad té samotné není smutno…

Celý proces jsme v rodině hodně prožívali, a protože jsme byli úspěšní, chceme příští rok do klece budku znovu umístit. Tak nám držte palce!

Více fotek našich mrňat najdete v Galerii.