El Sendero de Los Quetzales

Alias Kvesalí stezka. V neděli se chodívá na výlety a tak i my jsme konečně vyrazili na první z plánovaných průzkumů okolí, který nemá pro tentokrát nic společného s kafem. Tato stezka se nachází v Národním parku Volcán Barú a bývá označována za jednu z nejhezčích v celé Střední americe. Je nazvaná podle ptáka Quetzala, který žije v této džungli a pokud navštívíte stezku brzy ráno máte velikou šanci ho zahlédnout. Nám se to samozřejmě nepodařilo. Tento pták je národním symbolem Guatemaly. Mají ho zobrazeného ve své vlajce a je po něm pojmenována jejich měna. Význam tohoto symbolu pochází z dávné historie, kdy Mayové používali ocasy Quetzala jako platidlo a jeho pera zdobila nejednu čelenku. Právě jeho dlouhý a pestrobarevný ocas je pro tohoto téměř mýtického ptáka typický. Pro Guatemalany je tak podstatný, že se podle něj jmenuje i jejich národní pálenka – Quetzalteca. Možná bychom měli uvažovat o pálenici z lipových květů nebo vyměnit lípu za švestku v symbolu státního stromu:)

Podle odhadů žije v Národním parku okolo 300 – 400 hnízdících párů tohoto opeřence. Jejich výskyt byl v Panamě velice ohrožen v době vládnutí první panamské prezidentky, která měla v úmyslu tuto stezku pro turisty přestavět na silnici! Naštěstí už zase vládne muž a tento nápad nebyl nikdy zrealizován. Cesta začíná v nejvyšším městečku Panamy, v Cerro Punta (1 800 m n.m.) a vede do Boquete. Trasa má zhruba 4, 5 km před začátkem džungle, pak 6 km v džungli a 13 km po silnici na druhém konci. Co se týká informovanosti turistů o Národním parku, o jeho trasách, dispozice map apod. je Panama těžce mimo. Např. mapu Boquete se nám zatím nepodařilo nikde sehnat a mapa této Kvesalí stezky byl jenom hrubý nákres od místního turistického centra. Dokonce ani v průvodcích není přesně popsáno jak se k začátku této stezky dostat, naštěstí jsme si již vytvořili kamaráda taxikáře, který nám přesně poskytl instrukce.

Stezku je možno absolvovat oběma směry, ale jelikož Cerro Punta je asi o 1000 m výš než Boquete, je rozhodně výhodnější zvolit trasu směrem dolů do Boquete. Tyto dvě městečka jsou od sebe vzdušnou čarou vzdálená cca 20 km, ale jelikož je každé z nich na jedné straně vulkánu Barú, zabere vám cesta hromadnou dopravou po silnici 4,5 hodiny. Vyrazili jsme tedy ráno v 7 busem do Davidu (40 km, $ 1,45/os.), tam jsme přestoupili na pohodlnější menší bus (dokonce klimatizovaný, (50 km, $ 2,90/os.) a nechali se vysadit dle instrukcí našeho taxikáře u odbočky na stezku.

Po hodinovém výšlapu do kopečka jsme došli k domečku strážců parku. Správně bychom měli zaplatit vstupné 5 dolarů a zapsat se na seznam návštěvníků, abychom se pak na konci stezky mohli zase odepsat. Pár turistů se v džungli už ztratilo a tak zavedli tento jednoduchý způsob evidence přeživších. Domeček byl ale opuštěný a tak jsme vyrazili jako správní Češi zadarmo. Ještě předtím jsme ale zavolali našemu taxikáři, že vyrážíme, aby si mohl připočíst 6 hodin a vyzvednout nás tak na konci této stezky. Vyjdete totiž na silnici a do Boquete je to ještě dalších 13 km, které se táhnou už jenom po asfaltce z kopce. Nikde v džungli ani na konci stezky, ale není signál, takže se vždy musíte domluvit s daným parťákem a stanovit si přesný čas, kdy má čekat.

Nikdy před tím jsem v džungli nebyla, takže to byl pro mě opravdu zážitek. Teplota byla příjemná, akorát do kopce mi bylo trošku vedro:) Vlhkost nebyla tak děsná jak jsem čekala, spíše se držela v korunách stromů. Dle starých laviček a stavu dřevěných schodů bylo vidět, že tento park pamatuje svou slávu. Podle informací od místních mají teď ve vedení parku nějaké potíže a proto je i dostupnost informací slabší, ale mělo by se to prý zlepšit…Občas jsme hupli do pořádného bahýnka. Večer předtím pršelo a nedovedu si představit, jak to vypadá během období dešťů. Stezka je proto z důvodu bezpečnosti vždy v tomto období uzavřená. Hodně schodů bylo podemletých a několikrát jsme museli stezku pomalu hledat, jelikož kus země sjel při posledních záplavách pod tíhou vody dolů. Ale možnost zabloudit, jak uvádějí někteří průvodci tu nehrozí. Celou cestu jsme se snažili pozorovat koruny stromů a doufali jsme tak, že zahlédneme onoho mýtického Quetzala, ale bohužel…Viděli jsem ale spousty jiných ptáků, kteří kolem nás pořád lítali a dělali nám společnost. Naštěstí jsme nepotkali žádné pavouky, brouky, housenky, prostě žádnou tuto námi né moc oblíbenou část fauny:)

Na konec stezky jsme dorazili o hodinu dříve a tak jsme se pomalým krokem vydali po silnici směrem do Boquete. Náš taxikář jménem Chachi, ale není žádný trouba a sám si propočítal, že musíme stihnout dojít dříve než jsme se původně domluvili a tak nás po 15 minutách mile překvapil. Krása! Ke konci stezky totiž začalo děsně pršet a my jsme měli jenom nepromokavé bundy (kalhoty Kamča považovala za zbytečné, když předtím týden bylo jenom sluníčko), takže jsme pěkně mokli a bylo velice příjemné sednout si do suchého autíčka.

Kdyby záleželo na nás, pojmenovali bychom tuto stezku „Los Kolibříkos“. Potkali jsme jich za tu cestu několik a jeden nám velice rád zapózoval. Vyfotit tohoto velice hbitého a neposedného ptáčka je opravdu umění, přesto se nám pár fotek povedlo.

Nicméně se budeme snažit, abychom fotky Quetzala měli vlastní. Graciano nás vezme na místo hned vedle jeho farmy, kde pár quetzalích rodinek hnízdí. Takže než odjedeme z této úžasné země, budeme moci prohlásit, že tento pták není mýtický:)

6 Responses to “El Sendero de Los Quetzales”

1. Jarda napsal:

   15.12.2009 v 4.48

   to Kamca : neriká se kafe ..ale káva … to Jarda: to je neuveritelný ty nemas ruce v kapsach … tak to musi být opravdu Jungle … To Both : Nádhera !!!! takhle pred Vánocema :D
2. eckator napsal:

   15.12.2009 v 12.12

   naherne foto, Jungle je husta, takova vanocni atmoska:-)
3. mamča napsal:

   15.12.2009 v 13.25

   To je nádhera! Skoro jako u nás ve Hřensku! Musím říci Kami, že historii zvládáš už levou zadní.
   Mějte se fajn, mládeži!
   H.T.
4. teta napsal:

   15.12.2009 v 20.09

   Tak to jste se pekne prosli, kolik jste potkali turistu? Asi nikoho…. Pekne fotky, ukazu je i nasi kocicce Bibi, ona ma ptacky moc rada. Uz se tesim na fotky ptaka Kecala.
5. hejbi napsal:

   16.12.2009 v 16.40

   ahojda cestovatele, krasa, dzungle je dzungle, pekne foto, si to poradne uzivejte i dal, mejte se, cao.
6. tatka napsal:

   20.12.2009 v 14.51

   ahoj mate tam hezky ale trochu moc teplo a pak tady chodí Ježíšek. Pa a dejte na sebe pozor tatka