Ngöbe-Buglé

Publikováno v Cestování dne 30/01/2010 | Komentářů (4)

Ngöbe-Buglé jsou první indiáni, tedy původní obyvatelé, se kterými jsem se zatím setkala a měla možnost je sledovat při práci, v jejich běžném životě a mačkat se s nimi v narvaném taxíku. Už jenom proto, abych mohla na stránky dát nějaké fotky jejich barevných ženských šatů, o nich musím napsat pár vět.

V Panamě žije v současné době celkem 7 skupin původních obyvatel, kteří tvoří 8 % z celkové populace. Kromě Ngöbe-Buglé jsou to kmeny Emberá, Wounaan, Naso, Bribri a Kuna. Asi nejznámější jsou zástupci kmene Kuna, na jejichž ruční práce narazíte v každém obchůdku se suvenýry. Jejich ženy nosí velice barevné oblečení a spousty šperků. Do oblasti San Blas, kde indiáni Kuna žijí, se chystáme, takže doufám, že o nich budu moci napsat později více.

Z těchto sedmi skupin se podařilo Ngöbe-Buglé, Kuna a Emberá získat od vlády území, tzv. comarca (v čj. okres, region), kde si sami hospodaří a aplikují vlastní zákony. Jejich samostatnost, ale zdaleka nedosahuje úrovně vlastního státu, jde spíše o geografické rozlišení, protože jsou povinni dodržovat i panamské zákony. Příslušníci Ngöbe-Buglé usilovali o získání comarcy téměř 20 let, než jim vláda konečně v roce 1997 po dlouhých diskuzích přiřknula území v oblasti Bocas del Toro, provincie Chiriquí a Veraguas. Původní návrh vlády zahrnoval pouze polovinu oblasti a tak se 300 indiánů vydalo na protestní pochod do hlavního města zhruba 500 km, kde je přišli podpořit i zástupci ostatních původních obyvatel a společně se jim podařilo od vlády získat dnešní rezervaci. Ngöbe-Buglé nejsou přesto s velikostí ani umístěním comarcy maximálně spokojeni, hlavně proto, že přes něj vede hlavní panamská silnice a dochází na něm často k erozím půdy, což omezuje jejich zemědělskou činnost.

Pojmenování Ngöbe-Buglé je vlastně složenina dvou spřízněných etnik. Ngöbe jsou největší skupinou indiánů v Panamě (zhruba 170 tis.) a jsou známí také pod názvy Guaymí, Move, Movere, Ngäbe, Ngawbére, Ngóbe. Slovo Ngöbe v jejich jazyce znamená “lidé”. Zástupců kmene Buglé je mnohem méně (kolem 17 tis.) a můžete je v literatuře najít také pod jmény Bokotas, Bokotá, Bogotá. Spojitost s hlavním městem Kolumbie jsem v jejich historii nenašla. Oba kmeny mají odlišné jazyky, historii a zvyky, ale přesto se spojili a vystupují vůči panamské vládě pod jednotným označením v rámci hesla “V jednotě je síla”. V Panamě je úředním jazykem pouze španělština, kterou se učí i všichni jejich děti (pokud do školy chodí). Školní docházka je pro ně samozřejmě povinná, ale zároveň také nákladná. Navíc v comarce zas tolik škol není a děti tak musejí docházet i několik kilometrů.

O jejich historii toho bohužel na internetu moc uvedeno není a moje španělština bohužel nedosahuje takových kvalit, abych si mohla přečíst nějakou chytrou knížku (pokud vůbec nějaká je). Legenda o Buglé vypráví, že dříve žili na jihu Kordilér a měli křídla. Přeletěli tedy pohoří a přistáli v Panamě. Brzy se začali špatně chovat a díky tomu ztratili schopnost létání a museli zůstat tam, kde byli. Trošku mi to připomíná výzvu Jaromíra Nohavici ve své písni Ladovská zima směrovanou Praotci Čechovi, kde mu vyčítá, že nepopošel o pár kilometrů dále. Ale myslím, že Buglé si na své okřídlené předky stěžovat nemohou, mohli také přistát až v USA a to bych jim tedy nezáviděla :) S příchodem španělských dobyvatelů přišli o velkou část svého území a pravomocí, ale nepřišli o svou víru. Přesto, že se misionáři snažili, indiáni si dokázali udržet své staré zvyky. Většina z rituálů se týká zajištění obživy, kvalitní úrody nebo ochrany obydlí a hlavní úlohu při těchto obřadech hrají symboly typické pro toto území, jako jsou kakaové boby, kukuřice nebo iguana (leguán). Svatba nemá žádný specifický průběh (zřejmě kvůli běžné polygamii) a pohřeb probíhá formou spálení mrtvého s jeho osobními věcmi. Vypadá to tedy, že s příslušníky těchto kmenů tady nezažijeme žádné skákání kolem ohně ani kouření dýmky míru:)

Jejich hlavní obživou je zemědělství a rybolov. Díky přiznanému území comarcy, mají možnost rozhodnout si sami o tom, co si na svém políčku zasadí a zda to uchovají pro svou potřebu nebo prodají. Mezi hlavní plodiny, které v comarce pěstují, patří kukuřice, rýže, cukrová třtina, banány, plantány, brambory a v poslední době se stále více snaží zapojit do pěstování kávy. Protože penězi opravdu neoplývají a nemají tedy prostředky na chemické přípravky, jsou jejich kávové farmy ve většině případů organické. Náš farmář Graciano je v boji proti chudobě v comarce velice aktivní a nedávno dokonce vystupoval v televizní debatě na toto téma, kde se snažil vzbudit v lidech více zájmu o comarcu a možnosti jak těmto lidem pomoci dosáhnout nějakého výdělku. Graciano pravidelně organizuje tzv. Coffee school, kde učí indiány pěstovat kávu a hlavně ji následně zpracovat metodou „honey“, při které se nepoužívá voda a tudíž je velice šetrná na náklady a proveditelná v jejich podmínkách.

Muži Ngöbe-Buglé jsou také pravidelnými a jedinými sběrači kávy na všech farmách tady v Boquete. Vždy na začátku sezóny se vydá několik z nich na obhlídku, zjistí ceny, za které jim budou farmáři platit a podmínky ubytování a následně za ním dorazí ostatní sběrači včetně svých manželek a dětí. Se sběrači farmář nepodepisuje žádnou smlouvu, dokonce ani nikdy neví, kolik sběračů mu letos přijde pracovat na farmu. Ve vlastním zájmu farmáře je tedy poskytnout sběračům příznivé finanční i ubytovací podmínky, aby se k němu zase za rok vrátili. Pokud na farmě skončí sběr, snaží se muži najít okamžitě jinou farmu, kde sběr probíhá, aby si vydělali co nejvíce peněz. Pro většinu z nich je to totiž jediný zdroj příjmů za celý rok a vydělané peníze jim musí vystačit na zbytek roku. Káva se sbírá do koše, kterému se říká lata. Jedna lata má objem 20 litrů. Sběrači během dne zvládnou průměrně 5 lat, šikovní sběrači, kterým pomáhá manželka/y, jsou schopní nasbírat i 11. Při průměrné ceně 2 dolary za latu, si sběrač vydělá 10 dolarů denně. Sběr kávy trvá 3 měsíce, pokud budou dobré klimatické podmínky a bude velká úroda, můžeme říci, že si může sběrač vydělat zhruba 800 dolarů (v neděli se nepracuje). Ale tyto podmínky jsou spíše hypotetické, jelikož úroda kávy není nikdy maximální a počasí je nestabilní, sběrač si tedy vydělá ještě méně. V době sklizně jsou v Panamě prázdniny a děti tak cestují se svými rodiči na kávovou farmu. Rodina by tedy byla ráda, kdyby její finanční příjem pomohli vylepšit i děti sběrem kávy. Dětská práce je ale zákonem zakázaná. V celé Latinské Americe je dětská práce ožehavé téma a doporučuji si přečíst Járy článek, ve kterém se snažil vysvětlit právě ten druhý pohled na věc.

Dá se tedy říci, že díky současné probíhající sklizni kávy máme možnost Ngöbe-Buglé potkat. Po skončení sklizně všichni odjedou zpět do comarcy. V Boquete žije jenom pár indiánů (většinu obyvatel tvoří američtí penzisté, kteří si kdysi přečetli, že je 4. nejlepší na světě na dožití:). Jak už jsem se zmínila na začátku, nejvíce mě fascinují šaty, které ženy nosí. Říká se jim „naguas“ (v čj. sukně) a mají různé barvy a odlišný styl výšivky. Různé styly výšivek asi přísluší jednotlivým rodinám, ale barva šatů údajně nic neznamená. Zpočátku prý barvu určovali muži, protože ti byli jediní, kteří chodili do města a mohli tedy látku koupit. V dnešní době předpokládám nebo aspoň doufám, si jí vybírají samy ženy. Význam mají pouze délky rukávů, ženy s kratšími rukávy jsou ještě svobodné.

A to narážím na další téma, které mě u Ngöbe-Buglé velice zaujalo a tím je polygamie. Podle informací na webu je u Ngöbe polygamie běžná, u Buglé je povolená, ale nevyskytuje se tak často. Podle této informace jsou tu asi všichni sběrači zástupci Ngöbe, protože téměř každý chlap má kolem sebe dvě ženské a samozřejmě kupu dětí. Časem jsem pochopila, že ty jejich barevné šaty, mají velice fikaný střih, protože přes ně je velice špatně rozeznatelné, zda žena čeká miminko či nikoliv. Těhotná je tu totiž každá druhá. Typická Ngöbe rodinka je tedy jeden muž, dvě těhotné ženy a tak čtyři děti. Počet těhotných mě celkem zaráží, když vím, že výdělečně činný je hlavně muž. Více než počet těhotných, je ale spíše zarážející jejich věk. Jakmile dívka dostane první měsíčky, je připravená na vdávání. Statistika uvádí, že za loňský rok bylo celkem z 3700 žen Ngöbe-Buglé 1000 matek ve věku 15-19 let a 60 matek ve věku 10-14 let. Každé dva týdny zemře jedna žena při porodu a 3 ze 100 dětí zemřou po narození. Tyto čísla nezachycují ale celou realitu, jelikož spousta žen do nemocnice během těhotenství nebo kvůli porodu ani nedojde. Při jedné cestě na farmu jsme zastavili ženě, která chovala v ruce mimino. Nabídli jsme jí svezení, a když jsme se jí ptali, jak je dítě staré, řekla s naprostým klidem, že se narodilo včera a že jede z porodnice. U její farmy jsme jí vysadili, zabalila mimčo do látky, dala si batůžek na záda a šla vesele dál, jak z nákupu.

Ženy vyrábějí velice často šperky „chaquiras“ (v čj. korálky) nebo tašky „chacaras“, které jsou pro Ngöbe-Buglé typické. Tašky jsou vyráběny z lýka agáve a nosí je jak ženy, tak muži. Díky rozpínavé schopnosti lýka se dá do tašky nandat vesměs cokoliv a taška se pak nosí zavěšena za temeno hlavy.

I přes chabý výdělek si muži najdou nějaké ty drobné v kapse a vyrážejí v sobotu večer do místních barů. Potvrzují tak pravidlo, že na zábavu se vždy peníze najdou. V neděli dopoledne, někdy i ještě odpoledne, tak najdete spousty spinkajících indiánů na ulici, unavených po nočním tahu nebo bitce. Velice často totiž mezi sebou pořádají pěstní souboje, kdy ostatní sázejí na vítěze.

V comarce jsme zatím ještě nebyli, takže nevím, jak vypadá přesně jejich obydlí tam, ale řekla bych, že se nebude příliš lišit od podmínek, které jim poskytuje farmář nebo v jakých tu žijí místní indiáni. Většinou se jedná o domečky, no spíše chatrče postavené z vlnitého plechu nebo dřevěných prken. Podlaha je hliněná, elektřinu většinou nemají, voda teče v řece nebo někde ve vzdálenějším kohoutku a ženy vaří na ohni. I přes tyto podmínky jsou ale všichni Ngöbe-Buglé ve městě upravení a čistě oblečení. Jejich ženy totiž neustále perou. Kdykoliv jdete kolem jejich obydlí, uvidíte na plotě, větvi nebo šňůře oblečení. Všichni jsou vždycky hrozně usměvaví a milí a taková jízda na korbě místního taxíku s 15člennou rodinou fakt stojí za to.

Na závěr se podívejte jak Ngöbe-Buglé praží na ohni a melou v ručním mlýnku kávu a taví obaly pomocí svíčky. Jsou důkazem toho, že všechno jde, když se chce! :) Nutno ještě podotknout, že většina z jejich produkce slouží pro jejich vlastní potřeby.

4 Responses to “Ngöbe-Buglé”

  1. teta napsal:
    31.1.2010 v 19.20

    Kami, pis anglicky at to nemusim R. prekladat :-( Jinak je to pekne a velice zajimave. Ta jejich moda "pro tehotne" je prakticka a vzdusna, aspon se tolik nepoti. Uz vidim jak Jara pise disertacni praci o puvodnim obyvatelstvu (az se bude nudit).

    Odpovědět
  2. hejbi napsal:
    2.2.2010 v 15.09

    pekny, jinej svet tam v dali za vodou :-)

    Odpovědět
  3. šafa napsal:
    5.2.2010 v 20.06

    ty jejich barevné šatičky jsou skvělé, ale být v deseti letech těhotná . . . .

    Odpovědět

Leave a Reply